Červenec 2014

MTBO Skelná huť

21. července 2014 v 16:22 | Íjuška |  OB
První letošní prázdninový víkend nabízel kromě velmi lákavého Sedmihoří také MTBO u Mimoňe. Já jsem si řekla, že je načase nepřetěžovat se, a zadat mému problematicky výkonnému mozku lehčí úlohy. Vydala jsem se tedy společnĕ s Lubošem, Diou a tátou na biky k Mimoni v domnění, že po cestách se snad může ztratit jen opravdu úplný mimoň. Hned první den jsem byla nucena zjistit, že to zdánlivě snadnější mi dělá celkem velké problémy, když jsem strávila půl hodiny v kufru jen cestou na start, a to ještě se svěřeným neorienťákem, navíc v zakázaném prostoru sobotní etapy.


Avšak situace, kdy se po ranveji prohání asi 30 bikerů zoufajíce hledající start, naznačuje, že je něco špatně. Pořadatelé z Liberce si tak k chybějícím startovkám připsali další, a bohužel ne poslední, nedostatek, a z mnohých úst začalo ironicky zaznívat, že podcenili vše kromě občerstvení. Luboš si kvůli cestě na start prodloužil výsledný čas asi o 10 minut, navíc několikrát píchnul, Dia v elitě podala solidní výkon. Já ztratila v béčkách 8 minut na novozélandskou bývalou reprezentantku, a tak jsem se musela po dojezdu zamýšlet, na co bych svůj neúspěch svedla tentokrát.


V sobotu se jel sprint na letišti mezi bungrama a štafety. Luboš i Dia zopakovali svůj páteční výkon, kdy Luboš přidal další díru do pláště a Dianka naopak žádnou díru do eliťáckého světa neudělala. Mně přibyla v kategorii Dejna (Dana Odvodyová), takže jsem opět zklamaně vzhlížela k vyššímu stupínku a zaháněla sen nebýt už béčkem.


Odpoledne mě ještě Kinynka nastrčila do štafety Ekonomu. Bylo mi jasné, že tady neodvisím téměř kohokoli se mi zachce jako v pěším, lépe řečeno, ať budu točit pedálama sebevíc, pravděpodobně to nebude dost, a je proto potřeba o to více myslet. Hned na jedničku jako bych se však řídila heslem "hlavně nemyslet", a tak jsem zbytek svého 1. úseku objížděla na ocasu startovního pole a nadávala si, co to jsem za ocasa... Před diváky jsem ještě předvedla show, jak mám ve zvyku, když jsem kvůli bolesti zad dojížděla na diváckou bez řídítek a pak zapomněla, že jedu štafety, takže jsem úplně ignorovala předávku. Po návštěvě velekrásné Mimoně a setkání s místními obyvateli byl den úspěšně završen.


Ani v neděli na middlu Dia bohužel nepřekvapila, Luboš konečně dojel bez defectu. Já měla poslední příležitost postoupit do áček, prognóza byla přívětivá - po 3. a 2. místě by mělo následovat... Bohužel jsem dost chybovala (a to i kvůli chybějícím cestám v mapě), můj bycikl mě neposlouchal a svalům na nohou se už nechtělo. Když jsem proto slyšela pohledného cipa rozčilovat se u výsledků, že ztratil na toho před sebou 2 vteřiny, jen jsem se smála. Úsměv mi však rázem ztuhl při pohledu na můj výsledný čas a čas vítězky - rozdíl 1 sekunda. Neeeeeeeeee! Tak příště, no. Až se dostanu odsud z nemocnice. Alespoň jsem si odvezla za celkové prvenství 8 sviňanských odměn a reklamní předměty pivovaru za jednotlivé etapy.